Upozornění:
Používáte starší prohlížeč, a proto nemůžete vidět naše stránky v jejich plné grafické podobě. Toto omezení se ovšem nijak nedotýká ani logické struktury webu ani vlastního obsahu jednotlivých stránek.


Plzeňské orchestrální sdružení
Titulní stránka ·  Koncerty ·  Festivaly ·  Recenze ·  Historie ·  Kontakt

Historie Plzeňského orchestrálního sdružení

Instrumentálních amatérských souborů, provozujících tzv. "vážnou hudbu", je v dnešní době poskrovnu. Jedním z nich je Plzeňské orchestrální sdružení, těleso, jehož historii lze již počítat na desetiletí.

Plzeňské orchestrální sdružení vzniklo na podzim roku 1964 z iniciativy několika nadšených hudebníků - amatérů, hráčů na smyčcové i dechové nástroje, původně jako komorní orchestr. Prvním uměleckým vedoucím a dirigentem byl prof. Antonín Devátý, dřívější šéfdirigent Plzeňského rozhlasového orchestru. Jeho bohaté zkušenosti, trpělivost a optimizmus formovaly orchestr tak, že brzy mohl vystupovat veřejně na zájezdech i v Plzni. Obsazení ve smyčcové i dechové skupině vyžadovalo tehdy pouze několik profesionálních výpomocí.

Po odchodu A. Devátého (1967) řídili orchestr po krátkou dobu Mario Klemens (1968) a už tehdy vyhraněná osobnost, vyžadující od hráčů soustředěnost a maximální výkon i při zkouškách, dnes jeden z vynikajících světových dirigentů Jiří Kout (1969 - 1970). Období normalizace zanechalo neblahou stopu i na dění v orchestru. Byl vyhoštěn zřizovatelem, ztratil i střechu nad hlavou i dirigenta. Obsazení orchestru se omezilo na smyčce a pro dirigentskou taktovku byl získán PhDr. Jaromír Klobouk z katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty, který své funkci dirigenta zůstal věrný až do svého odchodu z Plzně v r. 1977.

Foto: Plzeňské orchestrální sdružení

V září 1977, kdy byl orchestr opět rozšířen o dechovou skupinu, převzal taktovku František Drs, tehdy ještě koncertní mistr orchestru opery DJKT v Plzni. Ten řídil orchestr s dvouletou přestávkou, kdy jej zastoupil Vítězslav Podrazil (1989 - 1991), až do r. 1995. V posledních letech tvoří stálé jádro orchestru opět pouze hráči na smyčcové nástroje; těleso řídil až do r. 1998 Daniel Čámský. Začátkem roku 1999 se do čela Plzeňského orchestrálního sdružení postavil zkušený Ivo Pavelka, bývalý šéfdirigent orchestru operety Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Zajišťování základně materiálně technických potřeb orchestru nebylo vždy snadnou záležitostí. Prvním zřizovatelem byl Závodní klub energetiků v Plzni. V r. 1971 přešel orchestr pod ochranu Závodního výboru ROH Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni, od r. 1977 byl zřizovatelem Odborový dům v Plzni. Různé reorganizace kulturních zařízení par určovaly pořadí dalších institucí, které umožňovaly existenci Plzeňského orchestrálního sdružení. Byl to Dům kultury, Park kultury a oddechu a do r. 1997 kulturní zařízení Esprit.

V r. 1995 byl založen spolek "Plzeňské orchestrální sdružení" s právní subjektivitou. Od r. 1997 využívá POS ke zkouškám i ke konání některých svých konzertů společenský sál a. s. Vodárna Plzeň na základě oboustranně výhodné smlouvy.

Členy POS jsou amatérští hudebníci různých povolání - technici, učitelé, studenti - v počtu asi 22 hráčů na smyčcové nástroje. V posledním období se bohužel daří jen stěží udržet tento počet členů; tytam jsou doby, kdy si hudebníci - amatéři pokládali za čest být členy bývalé Plzeňské filharmonie nebo později Plzeňského pěveckého a orchestrálního sdružení západočeského učitelstva. Noví zájemci o hru v orchestru jsou vždy vítáni.

Repertoár orchestru zahrnuje hudbu barokní, klasickou, romantickou i současnou. Bohatě je zastoupena oblast českého hudebního klasicizmu (Benda, Brixi, Fils, Koželuh, Míča, Mysliveřek, Richter, Ryba, Stamic, Vaňhal, Voříšek, Vranický, Zach), českých současníků (Felix, Hlaváč, Hurník, Matoušek, Mrkos, Štěpánek), v repertoáru jsou i díla Bachova, Händelova, Telemannova, Vivaldiho, Haydnova, Mozartova, Beethovenova, Schubertova, Dvořákova a Janáčkova.

Kromě provozování orchestrálních děl a doprovodů sólistů účinkoval orchestr také při dramaturgicky odvážnějších počinech. Během Kloboukovy éry to bylo scénické provedení oper Luridi scholares a Erat unum cantor bonus F. X. Brixiho, Kávové kantáty J. S. Bacha. S dirigentem Drsem se uskutečnilo koncertní provedení oper V. Blodka (V studni) a P. Mascagniho (Sedlák kavalír), s dirigentem Podrazilem Korunovační mše W. A. Mozarta, Lužanská mše A. Dvořáka, Stabat Mater G. B. Pergolesiho, Rekviem L. Cherubiniho (s Dortmundských mužským sborem) a s dirigentem Čámským Gloria A. Vivaldiho. K tomu je třeba připočítat takřka každoroční uvádění vánočních koncertů s českou mší vánoční J. J. Ryby.

Orchestr hrál pravidelně v Plzni a dalších místech západočeského regionu v koncertních sálech i kostelích, zúčastnil se mnoha přehlídek a festivalů amatérských souborů (Litomyšl, Kroměříž, Náchod, Prachatice, Kladruby, Klatovy). Na festivalu ve Frýdku-Místku v r. 1989 natáčel gramofonovou desku, v r. 1990 pro televizní program v Praze. Významná byla také spolupráce s hudebním studiem Československého rozhlasu v Plzni, pro nějž pořídil řadu nahrávek.

V zahraničí koncertoval orchestr v r. 1972 v bývalé NDR, na podzim r. 1992 vystoupil na dvou koncertech v SRN v Iserlohnu a Dortmundu, jednak samostatně a jednak společně s Dortmundským mužským sborem.

S orchestrem spolupracovala řada instrumentálních sólistů, pěvců a pěveckých sborů. Vysoké uznání si však zaslouží i nejstarší členové orchestru, kteří stáli u jeho zrodu a dodnes jsou jako vynikající hráči vedoucími nástrojových skupin: houslisté K. Vlčková a dlouholetý koncertní mistr ing. B. Halík, violista ing. J. Hučka, cellisté V. Hofmeister a ing. S. Vlnař. Technickou úrovní nástrojové hry, ale i pílí a pracovitostí jsou trvalým příkladem svým mladším spoluhráčům.

Plzeňské orchestrální sdružení má na svém kontě kolem tří set koncertů. Jeho zachování při životě a prezentace výsledků jeho práce veřejnosti je však stále obtížnější. Po reorganizaci kulturního střediska Esprit se orchestr doslova ocitl na dlažbě. Díky za pomoc patří a. s. Vodárna Plzeň a firmě Západokámen Plzeň. Pro rok 1998 jsme velmi uvítali grant odboru kultury Magistrátu města Plzně.



Z článku Marie Slavíkové, který vyšel v časopise Spektrum, 1998.
POS
POS