Drsův komorní orchestr

Již několik let pracuje pod vedením koncertního mistra orchestru opery Divadla J. K. Tyla Františka Drse Plzeňský komorní orchestr Odborového domu. Koncertní večer 7. prosince znamená značný krok vpřed. Dirigentu F. Drsovi se podařilo orchestr omladit zejména žáky konzervatoře, a také Drsova dramaturgie je hledačská.

Již první skladba večera, Serenáda Josefa Horáka pro violoncella, byla záslužnou vzpomínkou na zasloužilého skladatele, žáka H. Koeslera v Budapešti a vojenského kapelníka, jenž zemřel v Plzni před jedenadvaceti lety. Již to, že dirigent dovedl najít v Plzni dvacet violoncellistů dobrých až výborných kvalit, je obdivuhodné. Všechny čtyři věty serenády, prozrazující vliv Čajkovského, vyšly působivě až na pochopitelné nepřesnosti v intonaci a v souhře. Originální partitura tohoto díla, vzniklého v roce 1951, je psána pro 4 violoncella a orchestr. Zřejmě tedy první veřejné provedení je úpravou, ale ne nezajímavou, původního autorova originálu.

V Mozartově známém "Korunovačním" koncertu D dur by bylo orchestru prospělo, kdyby byl mohl svůj výkon konfrontovat s výkonem některého z českých vynikajících pianistů. Sólistka Ivana Janečková tentokrát zřejmě podcenila závažnost svého úkolu (už to, že sólový part nehrála zpaměti, nutně vyvolává některé nepřesnosti ve hře), výrazově byl projev sólistky chudý, jednotvárný. Poměrně nejlépe jí vyšla i po technické stránce věta první, orchestr se držel statečně.

Nejzdařilejší výkon podal orchestr v závěrečném cyklu čtvero ročních období od velkého italského barokního mistra Antonia Vivaldiho. Zvláštní ocenění patří sólovému houslistovi Janu Mráčkovi, absolventu pražské AMU; jeho tón upoutával svítivou brilancí, imponovala též zvuková krása a stylová čistota hry. František Drs na večeru ukázal, že jeho dirigentské schopnosti jsou hodné pozornosti. Střídmým, ale pevným gestem vedl hráče spolehlivě i nebezpečnými intonačními a rytmickými úskalími.

(šp)