Kladrubské tóny

Letošní 14. ročník Kladrubského léta pokračoval o uplynulém víkendu dalším koncerte, na jehož programu se podílela tři tělesa - mužský sbor Dortmunder Union Brauerei, Tachovský ženský sbor a Plzeňské orchestrální sdružení.

Výběr skladeb W. A. Mozarta a J. Myslivečka a jejich zařazení do první poloviny programu byl motivován výročím úmrtí obou skladatelů, shodně připomínaným právě v letošním roce (1791 a 1781). Konfrontace uváděných děl, i když obsahově a zaměřením výrazně odlišných, znovu připomněla vzájemné souvislosti v tvorbě i životních osudech dvou spřízněných skladatelských osobností. Po dvou úvodních chrámových sonátách W. A. Mozarta, nerozměrných skladbách, komponovaných pro běžné bohoslužebné účely, zazněla v působivém kontrastu Myslivečkova Nokturna, náležející k oblíbeným repertoárovým skladbám ženských sborů. Přítomnost orchestrálního tělesa umožnila uplatnit jejich původní orchestrální versi, která zvukově a výrazově podpořila kultivovaný projev početného Tachovského ženského sboru, vedeného sbormistrem E. Dekojem.

Plzeňské orchestrální sdružení, řízené dirigentem V. Podrazilem, se osvědčilo ve své doprovodné funkci i v následujícím Mozartově motetu Exultate. V sólovém zpěvním partu zaujala E. Brabcová, členka operního souboru DJKT v Plzni. V jejím podání, plně respektujícím styl i obsahovou náplň skladby, zazněly náročné koloraturní pasáže barevně, vyrovnaně a s náležitou technickou vybaveností.

Dramaturgickým přínosem celého koncertu bylo bezesporu Cherubiniho Rekviem d-moll pro mužský sbor a orchestr. Přípravy se ujalo opět Plzeňské orchestrální sdružení ve spolupráci s šedesátičlenným dortmundským sborem, vedeným B. Beckerem, jemuž dirigent V. Podrazil přenechal řízení této části programu. Výraznější podíl na úspěšném provedení měl tentokrát orchestr - působivé instrumentální řešení skladby podpořily zejména dechové nástroje, včetně žesťové sekce. Hostující sbor přistoupil ke svému náročnému úkolu rovněž zodpovědně, některé intonačně náročnější pasáže však vyzněly méně přesvědčivě.

Dílo italského skladatele, komponované ve Francii roku 1836 a o dva roky později uvedené v Paříži, zaznělo u nás poprvé a přispělo tak k dalšímu obohacení našich posluchačských zkušeností z oblasti duchovní hudby. Budeme se těšit, že právě Kladrubské léto nám nabídne v tomto směru řadu možností přípravou dalších akcí, které lze ovšem jen stěží realizovat bez čilé spolupráce hudebních těles, obětavosti a podnětných nápadů jejich uměleckých vedoucích i spolehlivého organizačního zajištění ze strany pořadatelů tak, jak tomu bylo i v případě tohoto koncertu.

(ul)