Mozartova Korunovační mše

Ohlášené provedení Mozartovy slavné Korunovační mše C dur (podle Kochelova seznamu č. 317), pořádané Bohemia records a podpořené řadou sponzorů, přilákalo do velkého sálu Měšťanské besedy četné návštěvníky. V první polovině programu vyslechli kompozice doby baroka (D. Purcell) a klasicismu (J. V. Stamic a W. A. Mozart) v provedení Plzeňského orchestrálního sdružení. Tento soubor vlastně navazuje na tradice Plzeňské filharmonie, později Orchestrálního sdružení, ovšem v méně početním obsazení. Je amatérský ve smyčcích, dechové party hrají přizvaní profesionální hudebníci. K tomu, aby se obě složky svým vyzněním vyrovnaly, ovšem nedochází: dirigent D. Čámský sice vypracoval řadu pěkných míst a hráči na smyčcové nástroje mnohdy dokázali podat výkon, který zaujal, rušivě však často působily nepřesné intonace a drobné chyby.

Vyrovnanější už byl výkon velkého tělesa, které po přestávce předneslo Mozartovu Korunovační mši. Na pódium nastoupily dobře zpívající spojené sbory (plzeňská Resonance a sušický Nimbostratus) a sólové kvarteto pěvců (G. Pechmannová, S. Michálková, J. Hruška a J. Heřman). Soustředěný výkon všech účinkujících včetně orchestrálního doprovodu se setkal u posluchačů s nadšeným ohlasem.

Svého času byla Plzeňská filharmonie vlastně jediným plzeňským orchestrálním tělesem vystupujícím koncertně. Od roku 1946 má Plzeň profesionální Plzeňský rozhlasový orchestr, od konce šedesátých let se připojily koncerty Symfonického orchestru konzervatoře. Není už tedy takový "hlad" po orchestrálním zvuku a amatéři se svým chvályhodným úsilím vstupují do srovnání s profesionálními nebo k profesionalitě směřujícími hudebníky. Co však Plzni schází, je častější provádění velkých oratorních a kantátových děl za účasti početného pěveckého tělesa. Pokud tedy večer 30. dubna byl začátkem nové tradice v tomto směru. Lze to jen upřímně vítat.

(bkv)